Když placení přestane bolet
Představte si dvě situace.
V první vytáhnete z peněženky dvě tisícikorunové bankovky a předáte je prodavači. Ve druhé přiložíte telefon k terminálu, ozve se krátké pípnutí a za několik vteřin odcházíte.
Ekonomicky se nestalo nic jiného. Z účtu nebo peněženky zmizely stejné dva tisíce korun. Z pohledu našeho mozku ale mohou být obě situace velmi rozdílné.
S placením je spojován fenomén označovaný jako „pain of paying“ neboli bolest z placení. Fyzické odevzdání peněz nám jejich ztrátu připomíná mnohem intenzivněji. Moderní způsoby placení tento moment výrazně zjednodušily.
A právě pohodlí, které na bezkontaktních platbách milujeme, může mít i svou druhou stránku.
Čím menší psychologickou překážku při nákupu překonáváme, tím jednodušší může být utratit peníze za něco, co jsme původně vůbec nepotřebovali.
Dejte svému rozhodnutí jednu noc
Řešením samozřejmě není zahodit Apple Pay a začít chodit po světě s obálkou bankovek.
Mnohem důležitější je vrátit do nakupování něco, co z něj technologie postupně odstranily – čas na rozmyšlenou.
Finanční poradkyně Assetio Lucie Sedláčková v této souvislosti pro CzechCrunch doporučuje velmi jednoduchý princip:
„Dobře funguje odkládání nákupu, kdy zboží dáte do košíku, ale rozhodnutí necháte na další den. Pokud ráno věc dál chci a není mimo moje hranice, můžu nákup dokončit. Z vlastní zkušenosti ale vím, že velká část impulzivních nákupů přes noc ztratí kouzlo.“
Nejde tedy o to zakazovat si věci, které nám dělají radost. Jde o vytvoření krátkého prostoru mezi emocí „tohle chci“ a rozhodnutím „tohle si koupím“.
Právě tento prostor může být jedním z nejjednodušších nástrojů, jak dostat impulzivní utrácení více pod kontrolu.
Proč se někdy raději na účet ani nepodíváme?
Opačným extrémem je situace, kdy už člověk tuší, že jeho finance nejsou v ideální kondici – a právě proto je přestane kontrolovat.
Blíží se výplata, peněz na účtu ubývá a místo otevření bankovní aplikace přijde myšlenka:
Radši se tam ani nepodívám.
Behaviorální ekonomie podobné chování označuje jako pštrosí efekt. Nepříjemnou informaci raději ignorujeme, protože její neznalost nám alespoň krátkodobě přináší úlevu.
Jenže zůstatek na účtu se tím samozřejmě nezmění.
Podle Lucie může mít takový vztah k financím kořeny mnohem hlouběji:
„Pokud byly peníze v rodině spojovány se strachem, hádkami, nedostatkem nebo se o nich vůbec nemluvilo, člověk se nenaučil, jak s nimi zacházet. Naučí se nepříjemné pocity vytěsňovat a v dospělosti se pak vyhýbá otevření bankovní aplikace, ignoruje účty a spoléhá na to, že to nějak dopadne.“
Výplata přišla. Najednou si můžu dopřát
S tím souvisí další zajímavý fenomén.
Na konci měsíce máme pocit nedostatku. Přijde výplata a během několika sekund se číslo na účtu výrazně změní.
S ním se často změní i naše chování.
Najednou si můžeme zajít na lepší večeři. Koupit oblečení, které jsme několik dní odkládali. Objednat něco na internetu. Odměnit se.
Samotné dopřávání samozřejmě není problém. Problém vzniká ve chvíli, kdy se z něj stane opakující se cyklus:
výplata → pocit dostatku → vyšší utrácení → ubývající peníze → stres → ignorování financí → další výplata.
A znovu.
Člověk přitom nemusí nutně málo vydělávat. Problém může být v tom, že nikdy nevznikl systém, který by jeho každodenní finanční rozhodování držel v určitých hranicích.
Finanční plán není jen o investicích
Když se řekne finanční poradenství, řada lidí si představí investice, hypotéky, pojištění nebo přípravu na penzi.
To všechno je jeho součástí.
Jenže sebelepší investiční portfolio nepomůže, pokud člověk dlouhodobě nemá kontrolu nad tím, kolik peněz mu přichází, kam odcházejí a proč je utrácí.
Práce s financemi proto začíná mnohem dříve.
U pochopení vlastních příjmů a výdajů. U vytvoření rezervy. U stanovení hranic, kolik můžeme bez výčitek utratit. A někdy také u pochopení emocí, které v nás peníze vyvolávají.
Cílem totiž není kontrolovat každou kávu a mít výčitky z každé radosti.
Cílem je vytvořit systém, díky kterému víme, že si tu kávu, dovolenou nebo nové boty můžeme dovolit – aniž bychom tím ohrožovali své dlouhodobé plány.
Peníze jsou čísla. Finance jsou hlavně o lidech.
Technologie nám správu peněz výrazně usnadnily. Platíme během vteřiny, investujeme několika kliknutími a stav účtu máme neustále v kapse.
Naše psychologie se ale nezměnila stejně rychle.
Stále podléháme emocím, impulzům, strachu i krátkodobému pocitu odměny. A právě pochopení těchto mechanismů může být stejně důležité jako znalost úrokových sazeb nebo investičních produktů.
Protože kvalitní finanční plán nakonec není jen o tom, kam investovat peníze.
Je také o tom, jak s nimi dokážeme žít dnes, aniž bychom si tím komplikovali život zítra.
Lucie Sedláčková je finanční poradkyně Assetio. Tématu psychologie placení a finančního chování se věnovala také v článku pro CzechCrunch.